Alex Epstein je redaktorem The Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky Atlas Shrugged a Zdroje.

Biotechnologickému
pokroku, na který je již dlouho veden útok z morálních i právních
pozic, byl minulý čtvrtek udělen dvouletý odklad, když OSN oznámila,
že jednání o mezinárodním zákazu lidského klonování se odsouvá.
Členové této organizace byli ostře rozděleni na ty (včetně USA),
kteří prosazují úplný mezinárodní zákaz klonování a na ty, kteří
chtějí zákaz omezit jen na klonování s reprodukčním účelem.
Přestože obě strany argumentují svou morální převahou, je jejich
postoj hluboce nemorální. Jakýkoli pokus o zákaz klonování by měl
být natrvalo odmítnut, protože klonování – ať již za léčebným či
rozmnožovacím účelem – je dobrem.

Zvažme
nejprve klonování pro léčebné účely, které jeho oponenti zatracují
s tím, že je proti životu. Senátor Sam Brownback, který inicioval
zákaz veškerého klonování v Kongresu, říká, že klonování pro
léčebné účely je: „vytvářením lidského života za účelem jeho zničení.“
President Bush nazývá klonovaní „pěstováním lidských bytostí na
náhradní díly.“

Ve
skutečnosti je klonování pro léčebné účely technologií podporující
život, protože klonovaná embrya mohou být použita k získání
pro medicínu tolik potřebných kmenových buněk. Klonované embryo
se vytváří vložením jádra tělní buňky do vajíčka, které je jádra
zbaveno, načež se iniciuje dělení vajíčka dokud nedospěje do stádia
embrya. Tato embrya nejsou lidské bytosti, nýbrž mikroskopické části
protoplazmy o šířce lidského vlasu. Mají potenciál růst
a stát se lidskými bytostmi, ale skutečné lidské bytosti
umírají v důsledku nepoužití právě této technologie. Kmenové
buňky získané z klonovaného embrya se mohou vyvinout v jakýkoli
jiný typ lidské buňky. V budoucnosti by mohly být využity k vytvoření
buněk slinivky břišní pro léčbu cukrovky, srdečních buněk pro léčbu
srdečních onemocnění, mozkových buněk pro léčbu Alzheimrovy choroby
– nebo k vytvoření celých nových orgánů pro transplantaci.
„Není jediná oblast medicíny, kterou by tato technologie nemohla
potenciálně ovlivnit,“ říká držitel Nobelovy ceny Harold Varmus.

Odpůrci
klonování pro léčebné účely toto všechno vědí, ale ze své pozice
nehodlají ustoupit. To proto, že základem jejich nesouhlasu není
to, že klonování je údajně proti životu, nýbrž to, že je „hraním
si na boha,“ a tedy přetvářením přírody k potřebám člověka.
„Klonování lidí by bylo zásadním krokem k tomu, aby lidé sami
sebe degradovali na další věc, kterou vyrábí,“ říká Leon Kass,
předseda Prezidentovy komise pro bioetiku. „Člověk se stal poslední
částí přírody, která se má podrobit technologickému projektu, jenž
mění veškerou přírodu na surovinu k pro využití člověkem.“
Novinář Armstrong Williams zatracuje veškeré klonování jako: „lidský
egotismus nebo touhu podřídit vše, co nás obklopuje, naší vůli,“
a varuje: „Nejsme bohy.“

Odpůrci
klonování mají pravdu v jedné věci. Klonování skutečně reprezentuje
naši: „touhu podřídit vše, co nás obklopuje, naší vůli.“ Ale tato
touha není ničím nemorálním – je naší ctností. Použití technologií
k přeměně přírody je požadavkem lidského života. To je to,
co přivedlo člověka z jeskyně do civilizace. Kde bychom byli
bez lidí, kteří „podřídili své vůli“ to, co je obklopovalo a postavili
první chatrče, domky a mrakodrapy? Veškerý pokrok v lidské
historii je součástí „technologického projektu,“ který učinil lidský
život delším, zdravějším a šťastnějším. Veškerý pokrok byl vytvořen
lidmi, kteří utrpení a nemoci odmítají považovat za prokletí a
poníženě je přijímat jako „boží vůli,“ a naopak si uvědomují, že
je třeba s nimi hrdě bojovat silou racionální lidské mysli.

Stejnou
ctností je i klonování za účelem rozmnožování, které navzdory směšným
hororovým scénářům, které projektují jeho odpůrci, vede k vytvoření
časově oddělených dvojčat, stejně lidských jako každý jiný člověk.
Jakmile bude reproduktivní klonování bezpečné, bude mít oprávněné
použití pro neplodné páry a pro zabránění přenosu genetických chorob.
Dokonce ještě důležitější je jeho hodnota jako ranné formy genetického
inženýrství, které většina odpůrců klonování označuje jako „hraní
si na boha“ s genetickou výbavou dítěte. Otázka není jen, zda
můžeme počít dítě, které sdílí naše genetické dispozice, ale zdali
máme právo zlepšit jeho genetickou výbavu: ochránit ho před dědičnými
chorobami, prodloužit jeho život nebo zlepšit jeho fyzický vzhled.
Měli bychom mít takové právo, stejně jako máme právo dítě očkovat
nebo mu koupit oblečení.

Mentalita,
která odmítá klonování a „hraní si na boha“, vždy oponovala technologickému
pokroku, zvláště v medicíně. Byly zde námitky vůči anestézii,
očkování proti neštovicím, antikoncepci, transplantacím srdce, umělému
oplodnění – vždy na bázi, že tyto novinky jsou proti přírodě a v rozporu
s boží vůlí. Snaha zničit biotechnologický pokrok prostřednictvím
zákazu klonování si zaslouží morální opovržení.

Přeložil Martin Sedláček, Galtův institut
červenec 2004