K vánoční atmosféře patří radost, hojnost, příjemné
prožitky s blízkými lidmi nebo třeba romantické chvíle v přírodě.
Všechny tyto projevy jsou zvýrazněním jistého základního náhledu na život. Jsou
v podstatě oslavou života člověka na tomto světě, jeho produktivity a
schopnosti přetvářet svět ke svému prospěchu a k dosažení štěstí. Zdaleka
ne všichni však mají takovou představu. Zejména o Vánocích a před nimi čteme a
slyšíme nekonečnou řadu zamyšlení i komentářů, na první pohled možná nevinných,
které se snaží prosadit do veselé nálady apel na pokoru, odříkání a starost
člověka o ostatní lidi, a to především o ty zcela neznámé, cizí, nemohoucí.
Celý rok jsme na ně přece zapomínali, a tak teď, když je tu zase příležitost
připomenout křesťanskou morálku, si máme uvědomit, jak jsme se za celý rok svým
zájmem o své vlastní štěstí provinili, a proto alespoň prostřednictvím sms máme
odevzdat peníze těm, kdo je potřebují. Náš vlastní život je přece v tom jednom
velkém lidském utrpení na tomto světě nepodstatný. Jsme koneckonců jen
maličkými figurkami v nepochopitelném božím plánu. Bůh totiž nechce,
abychom se řídili vlastním zájmem a na první místo kladli své vlastní potřeby,
jak vyžaduje lidská přirozenost. Důležitější jsou potřeby jiných, hlavně
cizích, neznámých lidí. Pomoc si prý zaslouží každý. Ne každý!
S pomocí vágních a dnes již kolektivisty téměř
zničených pojmů „sounáležitost“ a „solidarita“ se nás věřící i nevěřící intelektuálové a celebrity snaží přesvědčit, že neseme odpovědnost za životy ostatních a že naše systematické sebeobětování ostatním je měřítkem ušlechtilosti
a dobré vůle. Máme co nejvíce zapomenout na sebe a bezdůvodně se zříkat hodnot,
které jsme poctivě získali. Proč? Proč má být ušlechtilé jednat v křiklavém
rozporu s podstatou člověka a jeho přirozeností? Pomoc ostatním samozřejmě není ničím špatným, ale ve sféře morálky je zcela okrajovou záležitostí, nikoli ústředním tématem a už vůbec ne měřítkem dobra.
Připomíná-li někdo zejména o
Vánocích, že Evropa a západní civilizace vzešly z křesťanských kořenů a
hodnot, a proto je třeba se držet víry a křesťanské morálky, je třeba na tento
nesmyslný a nepravdivý argument i o Vánocích jasně odpovědět: Západní
civilizace nevzešla především z křesťanství a nevzešla především
z náboženství. Vzešla především z antického Řecka a jeho obrovských
úspěchů na poli rozumového poznání. Produktem důsledné víry a morálky
křesťanství byl temný a barbarský středověk, a jen díky renesančnímu návratu
k antickému myšlenkovému odkazu – a navzdory přetrvávajícímu
zhoubnému vlivu křesťanství – žijeme dnes v civilizované zemi a ne
v poměrech teokratických diktatur, jaké známe například z islámského
světa.
Vánoce jsou přesným opakem morálky sebeobětování. Jsou
sobecké, protože touha po dosahování štěstí je sobecká a radost
z obdarovávání blízkých je sobecká. Taková je pravá tvář sobectví.
Sobecké Vánoce a šťastný nový rok!
neni nad recyklovane clanky, ze
Pane Kinkore, nechápu naprosto, co jste za člověka,ale když po tom tak toužíte, tak Vám přeji sobectví tu nejvíce vrchovatou míru, Váš veskrze materialistický pohled zahrnující zajisté i zcela nerozumné nahodilosti, na kterých je řada vědeckých oborů založena, Vám ve smrti bude houby platný.
Prispet na nejakou tu charitu neni samo o osobe nic spatneho. Je to navic dobrovolne, narozdil od dani. Myslim si, ze pro vetsinu lidi to neni akt sebeobetovani, ale gesto, ktere vyjadruje nesouhlas s tim, ze by lide meli trpet. Lide chteji byt stastni a preji to i ostatnim, zvlast o Vanocich. Samozrejme ale souhlasim s tim, ze nemoc/neschopnost/chudoba ostatnich neznamena zavazek pro nekoho jineho. O co je jeden zdravejsi, o to neni druhy nemocnejsi. Taky mi vzdycky vrtalo hlavou, proc se prijemcum charity rika "potrebni" misto "potrebujici", kdyz jsem byl maly, tak jsem se domnival, ze je asi potrebujeme, a proto se jim prispiva…
(1) "Bůh totiž nechce, abychom se řídili vlastním zájmem a na první místo kladli své vlastní potřeby, jak vyžaduje lidská přirozenost. Důležitější jsou potřeby jiných, hlavně cizích, neznámých lidí."
JK (Kinkor).
(2) "Vánoce jsou přesným opakem morálky sebeobětování. Jsou sobecké, protože touha po dosahování štěstí je sobecká a radost z obdarovávání blízkých je sobecká. Taková je pravá tvář obectví."
JK (Kinkor).
(3) "Je správné být sobecký. Čím raději mám sebe, tím radši mám své bližní."
dadacos
(4) "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
JK (Kristus) v Bibli (Mt 22,37-40).
Je to trochu s podivem – JK (Kinkor) sice nesprávně vykládá Boží vůli (1), ale současně, byť pouze implicitně, prostřednictvím (2) ve smyslu znění (3) propaguje tvrzení (4) JK (Kristus). JK (Kinkor, to dá rozum, že) je asi latentní křesťan.
No, snad si to zkuste přečíst ještě jednou. Ve Vašem (3) – ne Kinkorově, je podle mne nepochopení toho co píše. A pak už úspěšně diskutujete se svou chybnou premisou. Když už tak "v nejhorším" je správné být sobecký. Oni totiz "vykladači" a "nárokovači" tvořící tu nátlakovou, altruismus vnucující lobby patřívají právě mezi ty nepřičinlivé. A that is the point, podle mne. Přesto hezké svátky všem 🙂
Vážený pane Kinkore,
Vaše představa Vánoc jako reklamně využitelného prvku se mi dost příčí. Ono to svádí, je to na konci roku a bývá nějaké volno. Protože na posvícení nebo masopust pracovní volno u nás není, spojují živelní ateisté všechno v jedno. Velké obchodní řetězce, ale i velcí producenti by asi těžko reagovali na místní nuance a tak se hodí cokoliv celostátně společného. Vrcholem takto vzniklého nevkusu byla například velikonoční reklamní kampaň Prazdroje. Použít Velký pátek, který je dnem nejpřísnějšího půstu, k propagaci chlastu, na to musí být už opravdu silný žaludek.
S pozdravem
Tomáš Lešner
Vánoce nebo cokoli jiného – koukala jsem na objektivismus a vidím, že je to prekabátený racionalismus – starověký nebo novověký – nic nového pod sluncem. Kyvadlo se kýve sem tam a člověk myslí od pelesti ke zdi. Akorát starověký racionalista uvažoval z pozice země je placka a novověký už věděl, že žije na kouli. On ten rozum taky nemá patent na rozum. Zbožštění rozumu vede ke zvůli, to je to. Kromě toho je to jen jiný druh víry a koneckonců – i mystiky. Masaryk říkal: rozum svítí citu. Člověk není jen rozum. A nebojte se – Vánoce nikdy nebudou jen kšeft. Přece nám objektivisté nebudou nařizovat – nebo ano? Že by nová totalita ve jménu rozumu? Svoboda je stejně někde jinde. Pouta zrezatí a svoboda v řetězech (rozumu) nevězí… Míša
No jo, jenže Vánoce jsou křesťanský svátek, nechápu proč je třeba objektivisté musí slavit, když jsou prodchnuty celé iracionalitou…
Nikde jsem nenapsal, ze vanoce jsou prodchnuty iracionalitou. Zkuste si take precist dalsi clanek k Vanocum, ktery je od L. Peikoffa a je na homepage hned pod mym.