Elan Journo je spolupracovník Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Lidé usilující o vytvoření svobodné společnosti
si právem zaslouží morální podporu každého, kdo miluje svobodu.
Proto vzbuzuje hrůzu, když Spojené státy, navzdory rétorice prezidenta
Bushe o svobodě, ignorují jednu odvážnou skupinu lidí snažících
se uniknout ze spárů mocného totalitního režimu – a zároveň podporují
jinou skupinu usilující o zřízení tyranie.

Tyto dvě skupiny – Taiwanci a Palestinci – obě
prohlašují, že mají právo na svrchovaný stát. Všimněte si, že Spojené
státy nechválily obrovskou manifestaci v Taipei
26. března proti agresi Číny a za nezávislost Taiwanu. Prezident
Bush ale často potvrzuje, že podporuje svrchovaný palestinský stát,
a toto stanovisko po něm opakují další světoví vůdci, kteří se nedávno
zavázali poskytnout Palestinské samosprávě zahraniční pomoc ve výší
1,2 miliardy dolarů. Letošní příspěvek USA těmto „bojovníkům za
svobodu“ činí tučných 200 miliónů dolarů. Taiwan, zbavený diplomatického
uznání USA a dalších států, není vůbec vítaný v OSN, v organizaci,
která jednou pozvala bývalého palestinského vůdce, arciteroristu
Jásira Arafata, aby přednesl projev před jejím Valným shromážděním.

Míru nespravedlnosti při jednání s Taiwanci
a s Palestinci si uvědomíme, když zvážíme nároky obou skupin na
svrchovanost.

Vůdci Palestinců tvrdí, že jejich lidem by se
dařilo lépe v etnické vlasti se svrchovanou palestinskou vládou.
Požadují „osvobození“ z údajného izraelského područí, jenže realita
jejich tvrzení usvědčuje ze lži. Arabové žijící pod vládou Izraele
mají už dlouhou dobu politická práva a životní úroveň nepřekonané
v žádné jiné zemi na Středním východě. Arabští občané v Izraeli
například mohou svobodně proklamovat svoje názory beze strachu
z potrestání; mohou zastávat úřad poslanců v parlamentu; mohou se
domáhat nápravy v soudním systému kterému vládne zákon.

Jak vypadá alternativa, které se hlučně dožadují
palestinští vůdci? To je zřejmé při pohledu na Palestinskou samosprávu,
prozatímní vládní orgán na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy.
Tento tyranský režim neblaze proslul systematickým pošlapáváním
práv svých poddaných. Kritikové palestinských vůdců byli surově
umlčováni, jejich tiskárny páleny, jejich vysílací zařízení uzavírána.
Neexistuje nic, co by se blížilo objektivnímu soudnictví: zatýkání
a věznění bez důvodu je běžné. Mnoho zatčených
je vězněno, aniž by jim bylo sděleno obvinění, ale teroristé jsou
rychle propouštěni na svobodu nebo se nechávají „utéct“. Soupeřící
palestinské „policejní sbory“ jsou známé tím, že zabavují majetek
a vraždí každého, kdo jim stojí v cestě. Hospodářsky drží Palestince
nad vodou jen miliardy dolarů zahraniční pomoci – dostávají nejvíce
pomoci na hlavu ze všech „národů“ světa – a tyto peníze pomohly financovat i činnost protizápadních teroristických skupin.

Neexistuje žádné právo na nastolení (ani rozšíření)
tyranie. Státní svrchovanost nepřetvoří palestinský režim ve vzkvétající
svobodnou společnost, ale naopak zvěční jeho nepřátelství k lidskému
životu. Pouze lidé usilující
o únik před politickým útlakem a o vytvoření svobodného státu jsou
oprávněni uplatňovat morální právo na suverenitu. Přesným příkladem
je zápas Taiwanu o nezávislost.

Peking považuje Taiwan za součást Číny, hrozí
válkou, když ostrov vyhlásí nezávislost, a trvá na „znovusjednocení“.
Ale snaha Taiwanu uchránit svoje těžce vydobyté svobody před zásahy
Číny je oprávněná. Během posledních třiceti let ostrovní národ postupně
ustavil vládu, která chrání práva jednotlivců. V roce 1987, více
než deset let od smrti a konce dlouhé vlády autoritativního vládce
Čankajška, bylo zrušeno stanné právo; političtí disidenti věznění
vládou byli propuštěni na svobodu; a po dalších dvou letech byly
legalizovány opoziční strany. Dnes je Taiwan dynamickou prosperující
ekonomikou a jeho občané mají svobodu vyjadřovat svoje názory, zakládat
podniky a vlastnit majetek, domáhat se nápravy u soudů, volit svoje
politické vůdce.

Co by znamenalo „znovusjednocení“ s Čínou? Během
dvaceti let od masakru demonstrantů za svobodu na Náměstí nebeského
klidu se Čína poněkud otevřela zahraničnímu obchodu – ale stále
zůstává diktaturou. Tvrdá cenzura nyní kromě tisku a vysílání zasahuje
až na Internet; lidé, kteří od vlády žádají zákonnou nápravu, riskují
zatčení za hrozivě neurčitá obvinění jako „rušení veřejného pořádku“;
„političtí zločinci“ jsou pronásledováni, vězněni a zabíjeni. Kdyby
Taiwanu vládl Peking, jeho politické svobody by postupně odumřely.

Odmítnout podporu legitimnímu nároku Taiwanu
na nezávislost znamená odevzdat jeho občany do rukou krutého totalitního
režimu. Podpořit neopodstatněný požadavek na palestinský stát znamená
odsoudit jeho poddané k peklu na zemi – k životu v tyranii.

Jestli si opravdu přejeme vidět, jak se po světě
šíří svoboda, musíme ukončit opovrženíhodnou nespravedlnost – podporu
palestinských banditů a odmítání morální podpory Taiwanu.

Z anglického originálu „Betraying the Real Freedom Fighters“ přeložil Michal Kracík, Galtův institut
květen 2005