Útok na Světové obchodní centrum: šestnáct let poté

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před šestnácti lety se západní civilizace, ukolébaná tezemi o konci dějin, probudila do nového globálního konfliktu. Jak si za tu dobu stojíme?

Technologicky vyspělá, moderní civilizace proti tmářskému primitivismu a barbarství islámu – takový střet by měl být v podstatě rozhodnutý okamžitě. Zbrojní i taktická převaha Západu, a zejména Spojených států, by měla zajistit, že jakýkoliv útok bude tvrdě potrestán a na dlouhá léta zažehnáno jakékoliv nebezpečí dalších útoků. Teoreticky. Technologická a materiální převaha však není všechno.

Šestnáct let poté Západ čelí soustavnému nepřátelství ze strany islámu. Zatímco v září 2001 byla strůjcem útoků organizace Al Kaida podporovaná afgánským Talibanem, dnes její roli převzal Islámský stát a bezpočet dalších islámských uskupení na blízkém Východě i v Africe.

Hlavní bojiště se přesunulo tam, kde jsme nejslabší, tedy do Evropy, která je nyní vystavena nesnesitelnému náporu muslimských migrantů, mezi nimiž se zcela nepochybně ukrývají i vycvičení bojovníci Islámského státu. Muslimským teroristům se už sice nepodařilo zosnovat tak složitý plán, který by vedl k útoku srovnatelnému se zničením WTC, taktika menších útoků však funguje v součtu stejně dobře. Vedle toho v Evropě roste počet území, které již nejsou pod kontrolou státu, ale představují samostatné šariatické enklávy, vhodné jako výchozí stanoviště a materiální zázemí dalších útoků. A v neposlední řadě si zde sami pěstujeme pátou kolonu v podobě multikulturalismus hlásajících intelektuálních autorit, které postupně ovlivňují náladu ve společnosti i praktickou politiku.

Taliban byl rozprášen, Usáma bin Ládin byl zabit, stejně tak Saddám Husajn či Muammar Kaddáfí. V Afgánistánu a v části Iráku vládnou tzv. demokratické tzv. prozápadní vlády. Přesto však nelze tvrdit, že Západ vítězí. Naopak. Prohráváme.

“Teroristé jsou zrádci své vlastní víry a pouze zneužívají islám. Nepřáteli Ameriky nejsou naši muslimští přátelé; nejsou jimi naši arabští přátelé. Naším nepřítelem je radikální síť teroristů a každá vláda, která ji podporuje.” Tak se krátce po útoku na WTC vyjádřil tehdejší americký prezident George Bush. Tuto mantru, že nepřítelem je terorismus, zatímco islám jako takový je náboženstvím míru, zopakoval od té doby snad každý světový politik, a i dnes ji slýcháme po každém dalším teroristickém útoku v některém z evropských měst. Stala se jakýmsi symbolem dobrovolné bezmoci našich politiků, tedy těch, v jejichž popisu práce je ochrana občanů před násilím. Je v ní však vyjádřena podstata neúspěchu Západu účinně čelit islámskému nepřátelství.

Základním předpokladem pro úspěch ve válce je jednoznačná indentifikace nepřítele. Pokud k ní nedojde, můžeme si být jisti, že politické cíle války (a každá válka musí mít politické cíle) budou určeny mylně, a v závislosti na tom budou mylně určeny i vojenské cíle. Tím nepřítelem je islám. Nikoliv islámský fundamentalismus nebo dokonce terorismus. Islám a fundamentalismus jsou jedno a to samé; neexistuje nic jako politika umírněného islámu. Může existovat nedůsledný, vlažný islám – ten však nemá vůbec žádnou politickou relevanci. To, co se pokládá za umírněný islám, je ve skutečnosti radikální islám, který pouze zatím nebyl aktivován pro boj. Skutečná politická umírněnost islámu by totiž v první řadě musela znamenat nastoupení cesty sekularizace. Žádné sekulární hnutí se však v rámci islámu dosud neetablovalo, nedá se s ním tedy počítat natolik, aby mělo smysl vyčlenit tuto (dnes vlastně hypotetickou) větev islámu z vytyčených politických a vojenských cílů.

A terorismus? Ten je pouze nástrojem, nikoliv nepřátelskou ideologií, a nazvat střet Západu s islámem “válkou proti terorismu” je stejně směšné, jako kdyby Winston Churchill nazval 2. světovou válku válkou proti německým tankům. Stejně jako tehdy, i dnes je nepřítelem především politická ideologie. Tehdy byl nepřítel identifikován správně: německý nacionální socialismus. Dnes by správná identifikace nepřítele měla znít: politický islám podporovaný dvěma mocenskými hegemony, tedy Íránem a Saúdskou Arábií.

Místo toho se však Saúdská Arábie všeobecně pokládá za spojence Západu proti Islámskému státu, američtí prezidenti se pravidelně setkávají se členy saúdské královské rodiny, Saúdská Arábie je jmenována v rámci OSN do čela Rady pro lidská práva, Írán je uplácen diplomatickým appeasementem, zatímco takový Irák, tedy víceméně sekulární země, která ve srovnání s těmito dvěma hlavními agresory, neznamenala prakticky žádné nebezpečí, byl nemilosrdně převálcován, aniž by to Západu přineslo jakýkoliv reálný přínos.

Evropa, tedy alespoň její západní polovina, se pomalu stává muslimskou, za přispění Saúdské Arábie, která podporuje upevňování wahhábismu v Evropě. Kdy se země jako Francie či Německo dostanou za bod, kdy už problém nepůjde vyřešit v rámci normálních mechanismů státu a alternativa občanské války se stane nevyhnutelnou, těžko říci. Země jako je Česká republika si problémy ještě mohou ušetřit. Namísto boje s muslimskými teroristy však musíme svést jiný, neméně důležitý boj: s bruselskou politickou aristokracií, která se, ať už z ideologických pohnutek nebo třeba za saúdské peníze, snaží infikovat islámem i střední Evropu, tedy především státy sdružené ve Vysegrádské čtyřce.

Výsledek tohoto boje závisí na tom, jak sebevědomé osobnosti si zvolíme do našich nejvyšších politických funkcí.
Tzv. válka proti terorismu trvá už šestnáct let a její konec je v nedohlednu, a zůstane v nedohlednu do té chvíle, než západní země, především Amerika, nepřehodnotí zásadní politické cíle této války. Muslimským agresorům se jasně ukazuje, že vůbec není potřeba útočit na Západ pomocí propracovaných, složitě utajených akcí, jako byl útok na WTC, ale bohatě stačí, když mu budou zasazovat jednu malou ránu za druhou, z nichž bude Západ neustále drobně krvácet. Čas se nám krátí.

Máme nejvyšší čas přehodnotit náš postoj vůči politickému islámu a s lítostí uznat, že posledních šestnáct let Západ pouze marnil čas a prostředky. Porovnáme-li Evropu před šestnácti lety a dnes, vidíme z hlediska síly a sebevědomí muslimů úplně jiný kontinent, na němž se pomalu přestáváme cítit jako doma. A bude-li Západ stejně nečinný jako doposud, jak bude Evropa vypadat za dalších šestnáct let?

 

Sdílejte...

5 Komentářů k "Útok na Světové obchodní centrum: šestnáct let poté"

  1. Takže podle Vás by se měla vyhlásit válka islámu?

    Většina muslimů jsou normální, slušní lidé, kteří však byli ke tomuto náboženství vychováni a jen tak od něj neupustí. Je to IMHO stejné, jako kdybychom chtěli po křesťanech vzdát se svého náboženství v době křižáckých výprav. Obecně je IMO špatné jak nutit tak i zakazovat lidem jakékoli vyznání. Jeví se mi v pořádku, že se bojuje pouze s radikálním islámem.

    Umírnění muslimové žijící u nás podle mě postupně svoji víru ztrácí díky dobrému vzdělání a životu v moderní společnosti.

    • Válka už je vyhlášena směrem k nám, o to se postaral už Prorok, povinností každého muslima je šíření jediné pravé víry všemi dostupnými prostředky.
      Neexistuje výjimka, nepřipouští se pochybnosti,brány islámu jsou uzavřeny. Definice rozlišení umírněného a radikálního islámu není přípustná. Korán je jediný,dokonalý, neopakovatelný, neměnný, nemá počátek v čase.
      Jak s tímhle vybavením chcete vést polemiku?
      Teorie postupné ztráty víry vlivem vzdělání a jinakosti kulturního prostředí je jenom zamlžování reality.

      • Takerian | 25. 11. 2017 z 20:01 |

        Ohledně Koránu – IMO si Korán každý může vykládat jak chce. Stejně i jako Bibli. Podle této logiky bychom museli vést válku i proti křesťanům.

        "Teorie postupné ztráty víry vlivem vzdělání a jinakosti kulturního prostředí je jenom zamlžování reality."

        No… To právě není teorie, ale ta realita, kterou můžeme vidět u českých muslimů.

        PS: Už vůbec nechápu, že autorem textu je člen strany Svobodní. Čekal bych, že svobodný člověk si bude moc věřit v co chce, dokud nezasahuje do svobod druhých. A to je právě případ většiny muslimů…

      • Yossarian | 26. 11. 2017 z 20:46 |

        Výkladem Koránu je pověřena právní věda "fikh", s libovolným výkladem" každý jak chce" by muslim velmi rychle skončil jako kacíř .Mezi islámem a křesťanstvím je zásadní rozdíl v možnosti vývoje a sekularizace.
        Brány islámu jsou tzv.uzavřeny, korán je definitivní, bohem zjevený,změny nepřípustné.Křesťanství si prošlo těžkou cestou od kruciát přes inkvizici až k současné toleranci a odluce od státu.Vidíte snad podobný posun u islámu za cca.1400 let jeho existence?
        Jediným systematickým snažením v tomto směru byl jeden ze" šesti šípů" Mustafy Kemala v Turecku. Co z toho dnes zbývá?
        O skutečném stavu víry českých muslimů si můžeme udělat přesný názor až v okamžiku, kdy budou svými souvěrci postaveni před povinnost volby, jinak jsou to jenom spekulace.

      • Valka (tj. ozbrojeny uder, fyzicka sila) se nevede proti vire jako takove, ale proti tem, kdo ji dusledne prakticky uplatnuji (dzihad) a pachaji teroristicke utiky. A zejmena je treba provest ozbrojeny uder proti rezimum, ktere fanatickou indeologii vyzyvajjici k nasili, jakkoli podporuji a financuji.

        Ano muslimove si muzou verit v jakekoli nesmysly chteji az do okamziku, kdy zacnou viru dusledne prakticky uplatnovat, podnecovat k nasili a pouzivat ho. Fundamentalisticke dzihadisticke Ideologie vyzyvajici k nasili JSOU konzistentnim dusledkem islamu. Neni treba cekat az se dalsi terorostocky utok stane. Je treba jednou provzdy vojensky rozdrtit rezimy,, ktere tyto ideologie toleruji, podporujia financuji.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*