Altruismus a parazitismus

Diskuse k přednášce Petera Schwartze (Přitažlivost
altruismu
) mě inspiruje k dalšímu komentáři. Argumenty diskutujících
použiji pro další vysvětlování a odpovím na některá důležitá nedorozumění. Pro
lepší přehlednost nezařazuji příspěvek jako pokračování do diskuse ke zmíněné
přednášce, ale jako další samostatný text, a to formou dialogu. Objektivista
(O) v něm hovoří s panem X a panem Y.

* * *

O:    Jsem
rád, že vás přednáška zaujala. Než začneme diskutovat, dovolím si velmi krátce
zopakovat, co altruismus je a co jím není. Altruismus neznamená shovívavost,
dobrou vůli, vstřícnost, solidaritu, romantickou lásku ani respektování práv
druhých. Pravým významem pojmu altruismus je: nezištné jednání,
sebeobětování, podřízení sebe sama ostatním, tj. podřízení vlastního myšlení,
vlastních hodnot a cílů potřebám a přáním ostatních
.

X:    Velká část lidí,
kteří volí socialisty, protože čeká, co jim socialistická vláda dá, se nechová
altruisticky, ale spíše jako paraziti. Voliči socialistů nejsou vedeni
altruismem, ti svoje hodnoty nikomu neobětují. Morem světa tedy není jen
altruismus, ale je ruku v ruce doprovázený parazitismem.

Y:    Souhlasím.
Altruista je přece ten, kdo dává, ne ten, kdo bere.

O:    Vztah
parazitismu a altruismu je poněkud jiný než říkáte. Lidé, kteří s nataženou
rukou volají po státních dávkách a podporách, jsou vedeni naprosto stejnou
altruistickou morálkou jako ti, kteří podpory a dávky „jen“ intelektuálně
obhajují, ačkoli sami třeba nejsou jejich příjemci. Parazitováni je jen
druhou stranou stejné mince, mince altruismu
. Vždyť na druhé straně
obětování vždy musí být někdo, kdo oběť přijímá, kdo z ní žije, kdo
sám víceméně nemá co obětovat. Obě strany apelují na sebeobětování. Kdo svůj
majetek obětuje, jedná tak, jak altruistická morálka žádá – potřeby ostatních
mají přece přednost před sobeckým sledováním vlastního zájmu. A ten, kdo oběti
(podpory a dávky) přijímá, také argumentuje altruismem, protože on je
ten, kdo to potřebuje, jeho je třeba podporovat, má na to morální nárok, vždyť
jeho potřeby jsou přece důležitější než sobecké zájmy toho, kdo se obětuje.
Altruista tedy není ten, kdo dává, nýbrž ten, kdo schvaluje princip obětování
se ostatním, z něhož nelze vyjmout jen jednu stranu, neboť obě („dává“ i
„bere“) jsou spolu logicky a nutně spojeny, jedna bez druhé nedává smysl.

X:    To
je pro mě zcela nové pojetí altruismu. Já jsem se domníval, že altruista je
skutečně jen ten, kdo dává, nikdy jsem si neuvědomil, že jde o princip, který
nutně zahrnuje obě strany. Ale vaše argumenty zní logicky.

O:    Pozor
ještě na jednu věc. Ten, kdo dává, vůbec nemusí být altruistou. Dávat lze třeba
z lásky a láska je samozřejmě sobecká, nikoli altruistická. Nebo lze
prostě jen pomáhat v mimořádných případech nouze – a nemusí přitom jít o
obětování. Vidíte, že důkladné přemýšlení o pojmech a principech je nesmírně
důležité. Na pojmech velmi záleží a pojmové zmatení ve společenských otázkách
je obrovské, až neuvěřitelné. Podobně, jako pan Schwartz ve své přednášce
rozebral pojmy altruismus a sobectví, je třeba rozebrat každý abstraktní pojem
týkající se poznání, morálky a politiky, jichž jsou desítky a stovky.

Ale vraťme se k našemu
tématu. Altruismus požaduje a morálně vyzdvihuje obětování. A je jedno, zda
obětování ostatních sobě nebo obětování sebe sama ostatním. Je to stále stejný
princip, který říká: člověk se má obětovat, protože je to dobré, ušlechtilé.
Lidé tudíž příjímání obětí nevnímají jako parazitismus či vysávání, tj.
jako něco špatného, protože všichni, včetně vysávaných, považují
obětování za morální, za správné. Při posuzování, kdo je a kdo není altruista,
vůbec nejde o to, kdo je příjemcem podpor, kdo je „jenom“ obhajuje, a
z koho jsou vysávány. Voliči socialistických stran zdaleka nejsou jen
nízkopříjmové skupiny, důchodci apod. Významná část socialistických voličů
nepochybně nežije z žádných podpor a dávek. Jsou to altruisté a tudíž
zároveň (implicitně) schvalují parazitismus, i když sami parazity vůbec nemusí
být a naopak mohou svými daněmi parazity vydržovat. Je tedy zcela chybné dělit
lidi na altruisty a parazity. A stejně chybné je hledat mezi lidmi altruisty
podle jejich politických preferencí.

Většina altruistů je mezi
normálními slušnými a produktivními lidmi, z jejichž daní se dávky
a podpory financují, a kteří s nimi souhlasí. Altruismus zdaleka není jen
idejí voličů socialistických stran. Altruismus je přijímán téměř všemi
lidmi, ať volí levici či pravici nebo nikoho. Vždyť i dlouhá řada významných
liberálních a konzervativních myslitelů v dějinách se snažila a snaží
hájit svobodu a kapitalismus na základě altruistických argumentů. Méně regulace
a méně státu potřebujeme podle nich proto, aby se vytvořilo větší bohatství,
z něhož budou nakonec mít prospěch i chudí. Ponecháme-li každého sobecky
sledovat své cíle, povede nakonec „neviditelná ruka trhu“ k prosperitě
všech, říkal Adam Smith. Jinými slovy ona neviditelná ruka nakonec přetaví
neřestný egoismus jednotlivců ve „společenské dobro“, „veřejný prospěch“.

To je falešná altruistická a
kolektivistická (a tudíž beznadějná) apologetika kapitalismu, nikoli jeho
správná morální obhajoba. A proto je pravice zcela bezzubá, proto svět
dlouhodobě směřuje k socialismu, proto éra Reagana či Thatcherové byla
pouhou krátkodobou zajíždkou, marnou snahou zastavit socialismus. Socialismus
vítězí, protože přímo a konzistentně vyplývá z altruistické morálky. Je pravda,
že řada pravicově orientovaných lidí kritizuje sociální stát za to, že
produktivní lidi příliš „vysává“, trestá úspěch a umožňuje parazitování. Jejich
kritika je však falešná, kolektivistická. Argumentují, že se tím podrývá
motivace lidí pracovat, brzdí ekonomický růst, zvyšuje veřejný dluh, snižuje
„konkurenceschopnost ekonomiky“. Chtěli by jen méně podpor, více „adresné“
dávky a méně jejich „zneužívání“. Nenapadají však sociální stát jako morální
princip
, nenapadají samotnou jeho podstatu, která vychází ze zvráceného
předpokladu, že člověk má morální závazek sloužit potřebám druhých a obětovat
se jim. Nenapadají nejhlubší morální základ existence sociálního státu a
socialistických regulací právě proto, že altruismus, tj. sebeobětování,
implicitně respektují jako nedotknutelnou morální normu a tudíž sociální stát
přes všechny jeho nedostatky přijímají jako v jádru správný systém, i když
se svých peněz (daní) vzdávají neradi.

Socialisté, stejně jako
nesocialisté, konzervativci či pragmatici všech odrůd (kteří všichni sdílejí
altruistickou morálku), tvrdí že sociální stát odstranit nemůžeme, protože chudí
by se vzbouřili. Dobře si uvědomují, proč, a v soudobém altruistickém
světě mají naprostou pravdu. Sociální bouře by vznikly, a to jen a právě proto,
protože je přece potřeba bojovat za to, co je morální. Jen proto, že se dnes za
morální považuje obětování, cítí se všichni altruisté provinile, protože se
obětují nedostatečně. Morálka je dnes na straně těch, kdo chtějí ještě více
podpor, dávek a více regulací, jež mají zajistit splnění nejrůznějších potřeb a
přání různých skupin na úkor těch produktivních. Proto se ustupuje všemožným
nátlakovým skupinám a dokonce i násilníkům, kteří pod hanebným praporem
„solidarity“ žádají stále více obětování.

Pokud by naopak drtivá většina
lidí za dobro považovala (racionálně pojímané) sobectví, žádné bouře by nevznikly.
Kdokoli by něco takového chtěl organizovat, byl by spravedlivě ostatními
morálně odsouzen jako opovrženíhodný parazit a ne soucitně omlouván jako „obět
sociálního vyloučení“. A pokud by se snad dokonce chtěl uchýlit k násilí,
patřičně by se s ním naložilo jako s obyčejným zločincem.

Morálka skutečně je tou
nejsilnější motivací chování a intelektuální zbraní. A proto zásadní důraz
objektivismu směřuje na změnu morálky a na obhajobu rozumu. Jen ten je zdrojem
poznání, že důsledný egoismus je dobrem a že důsledný altruismus je morálkou
smrti a ne života.

X:    Říkáte,
že lidé sociální stát v zásadě přijímají jako správný systém, ale přitom
jej neradi financují. A v tom já vidím rozpor. Na jedné straně altruismus
respektují jako morálně ušlechtilý, ale na druhé straně se dobrovolně svých
peněz vzdávat nechtějí a podstatě uznávají správnost sociálního státu, který je
má k ušlechtilosti přinutit. To je pro mě záhadou. Onehdy jsem o tom
diskutoval s kamarádkou. Na můj názor, že daně jsou krádež, reagovala, že přece
je potřeba, aby někdo pomohl chudým, aby jim někdo zajistil slušné živobytí, a
neodsoudil je k živoření o chlebu, vodě a kořínkách, a protože lidé to nebudou
dělat dobrovolně, je potřeba, aby je k tomu nutil stát. Zeptal jsem se, jestli
jí vadí, že jí stát takhle bere její vlastní peníze. Odpověděla, že v podstatě
ne, protože si není jistá, jestli by sama dobrovolně byla ochotná na nějaký
dobročinný účel přispět.

O:    To jen
potvrzuje, co o přitažlivosti altruismu uvádí Peter Schwartz ve své přednášce:

„[Altruismus]
nikdo plně neuplatňuje, nikdo se jím důsledně neřídí, nikdo ho
s radostí nepřijímá, ale každý souhlasí s jeho obsahem,
s myšlenkou jako takovou. Skutečně kdokoli, koho se zeptáte, od
univerzitního profesora po běžného člověka na ulici – všichni vám řeknou, že
být sobecký je morálním zlem a obětovat se je morálně ušlechtilé … Lidé si
stěžují, nesouhlasí s tím, aby sloužili jako obětní ovce. Protestují proti
tomu, aby se altruismus uplatňoval do všech praktických důsledků. Nedělají to
však s morálním přesvědčením. Pokud se vzpírají, dělají to neochotně,
spíše zdráhavě, jako by si bezmocně povzdechli ‘bohužel, nejde to, ale
co se dá dělat’. Neprotestují
s jistotou morálně správného vzdoru.“ Schwartzova přednáška o pojmovém
chaosu myslím dostatečně vysvětluje, proč se lidé tak nekonzistentně chovají, a
proč altruistickou morálku, která je ve skutečnosti zrůdná a nelidská, považují
za dobro, za morální ideál. Není třeba zde Schwartzovy argumenty opakovat.
Doporučuji každému si je znovu přečíst a promyslet. A obava vaší kamarádky, že
lidé by si v nouzi dobrovolně nepomáhali, je neopodstatněná. Odmítat
altruismus a sociální stát neznamená odmítat charitu. Avšak neodmítat charitu
je úplně něco jiného než vyzdvihovat ji jako morální ideál, jako měřítko
ušlechtilosti. Psal jsem o tom ve svých textech Vyzdvihujme
produktivitu, nikoli charitu
nebo Jak mohou
altruisté reformovat veřejné finance?
.

Y:    Já
si přesto myslím, že vliv altruismu výrazně přeceňujete. Jsem přesvědčen, že
parazitismu je kolem nás minimálně 95% oproti 5% altruismu. Jiná věc je, že
politici, ale i samotní voliči argumentují altruismem. To je pochopitelné –
vždyť kdo by argumentoval vlastním parazitismem? Vy však bojujete proti
altruismu, tedy proti něčemu, co téměř neexistuje. Já považuji existující
přerozdělování přes daňový systém za zlodějství, ne za altruismus.

O:    Znovu
opakuji, co jsem již uvedl. Altruismus není nějaká výmluva či zástěrka,
kterou by lidé zakrývali vlastní parazitismus. Oni nepotřebují žádnou výmluvu a
nic neskrývají. Není to tak, že jejich vnitřním skrytým motivem je parazitování
a navenek argumentují altruismem. Oni své chování nepovažují za špatné,
nevnímají ho ani jako zlodějství, ani jako parazitování. Ani ti, kdo dávají ani
ti, kdo berou. Proč by měli? Vždyť se chovají zcela v souladu
s morálkou, která se hlásá stovky let, s obětní morálkou, kterou
lidem nejvíce vštípilo křesťanství (a obecně jakékoli náboženství). Dokonce i dnes,
kdy je křesťanství – jako kulturní síla a praktické vodítko chování –
dávno mrtvé, se křesťanská morálka stále považuje za ideál dobra. Všemožné
podpory a dávky se nepovažují za vysávání ale za morální nárok, a jeho uznání
za projev dobré vůle, „solidarity“, za pomoc v nouzi, vstřícnost. To když
slyšíte, tak bez váhání řeknete, že altruistou by měl být každý slušný člověk.
Pan Schwartz ve své přednášce velmi jasně analyzuje, proč je altruismus
přitažlivý a ukazuje, jak všeobecný souhlas s altruismem spočívá na
rozsáhlém pojmovém zmatení (které, dodávám já, způsobila katastrofa ve
filozofii). Mimochodem o hanebném zneužívání pojmu „solidarita“ jsem často
psal, například v textu
"Sociální
politika" státu vs. individuální práva člověka
.

Takže já nebojuji proti něčemu,
co neexistuje. Spíše vy si stále neuvědomujete, že altruismus skutečně je
lidmi považován za morální ideál. A právě proto, že lidé zatím nedokázali
rozpoznat jeho zvrácenost a sebevědomě ho odmítnout (a hrdě přijmout morálku
racionálního egoismu), jsou ochotni tolerovat, že se jim altruistický „ideál“
vnucuje státním násilím.

Y:    Když je ale altruismus násilně
vynucován, není to přece žádný altruismus. Za skutečný altruismus považuji dobrovolnou
aktivitu konkrétního člověka, který z vlastní peněženky rozdává vlastní peníze.
Je to jeho právo, a vůbec to nehodnotím. Proto nekritizuji altruismus, ale
kritizuji zdanění. Když vy bojujete proti násilnému přerozdělování, ale
považujete to za boj proti altruismu, tak vlastně bezděky stavíte rovnítko mezi
násilné přerozdělování a altruismus. Necháváte se zmást socialistickou lží,
pouhou falešnou rétorikou o altruistické morálce. Bojujete s altruismem a
přitom byste měl bojovat s násilným přerozdělováním.

O:    Máte
zřejmě na mysli fakt, že morálka (jakákoli) musí být dobrovolnou volbou,
jinak to – z definice – není morálka. V tom máte pravdu, morálně může
člověk jednat pouze tehdy, pokud své jednání zvolil dobrovolně a nikoli pod
hrozbou síly. Ayn Randová to shrnula velmi výstižně, když řekla, že „morálka
končí tam, kde začíná hlaveň pistole“.

Vaše
nedorozumění spočívá v něčem jiném. Fakt (na němž se oba shodujeme), že
donucení k chování znemožňuje nazývat takové chování altruismem, vůbec není
v rozporu s tím, co já tvrdím: Já tvrdím, že ono donucení (těmi, kdo
schvalují zákony) je vedeno altruistickou morálkou a že i ti donucení
lidé považují altruismus za ideál a proto s donucením
v principu souhlasí. Já netvrdím, že donucení lidé se chovají
altruisticky.

Stále však zůstává otázka, proč
stát morálku vnucuje? Pokud lidé všeobecně přijímají altruismus, proč jim tedy
stát neumožňuje, aby se chovali dobrovolně dle své morálky? Odpověď je
tato: protože se všeobecně má zato, že lidé nejsou schopni a nebudou se
sami od sebe morálně (tj. altruisticky) chovat. A tady se dostáváme ke klíčové
věci. Po dlouhá staletí pracovali filozofové, teologové a jiní intelektuálové
na znetvoření obrazu člověka. Výsledkem toho je dnes zcela automaticky
přijímaný předpoklad, že člověk není bytost, která je schopna se plně řídit
správnou (altruistickou) morálkou, chovat se důsledně dobře. Vzpomeňte si, jak
často se setkáváte s falešným a ničivým sloganem „nikdo přece není
dokonalý“. Jeden z největších a nejvlivnějších filozofických ničitelů,
Immanuel Kant, považoval člověka za v jádru nízké, instinktem hnané zvíře,
které je neustále v konfliktu se svým mystickým „rozumem“, který zajišťuje
disciplínu vydáváním morálních altruistických dogmat. Jedna z Kantových
knih se jmenuje „O radikálním zlu v lidské povaze“. Křesťané vám řeknou,
že člověk je od přírody zkažený, je stižen dědičným hříchem. Nikdy se nebude
chovat ideálně, vždy se ideálu může víceméně jen blížit, a to důsledným životem
v sebezapření, odříkání, oběti a chudobě. A pokud si uvědomíme, že takový
„ideál“ je nesmyslný a zvrácený, nepřekvapí nás, že se jím nikdo důsledně
nemůže řídit a také neřídí, a proto se bude cítit provinile, že se nedokáže morálně
chovat.

Jak tedy přimět člověka, aby
dělal to, co je správné? Násilím. Má-li člověk nárok na to, aby se mu ostatní
obětovali, a oni k tomu nejsou příliš ochotni, neexistuje jiná cesta než
donucení. Tím se přece nijak nepopírá, že lidé altruismus přijímají jako ideál.
Přijímají ho neochotně, cynicky, stěžují si, ale přijímají ho. Uvědomují si, že
dobrovolně nejsou s to se jím důsledně řídit, a proto souhlasí
s tím, že je k dobru někdo jiný (stát, společnost) donutí. Vzpomeňte
si, co říkala přítelkyně pana X, když se jí zeptal, zda jí vadí, že jí stát
bere její vlastní peníze. Odpověděla, že „v podstatě ne, protože si není jista,
jestli by sama dobrovolně byla ochotná na nějaký dobročinný účel přispět“.

Takže já jsem nepodlehl žádné
socialistické kamufláži. Daňové vysávání skutečně je vedeno
altruistickou morálkou. Jak jsem již uvedl, nejde o žádnou přetvářku. Není to
tak, že altruismus je sice dobrem ale socialisté a jejich voliči za tímto
dobrem zakrývají svůj pravý motiv, jímž je parazitování. A i kdyby lidé své
skryté motivy jen navenek hájili altruismem, podstatné je právě to, čím se
hájí, čím argumentují, a co jim umožňuje prosadit se, nikoli případné skryté
motivy. Altruismus je morální ideál, jehož jednou součástí je sebeobětování –
stejně tak jako druhou nutnou součástí je přijímaní oběti (parazitování). Je to
ale jen domnělý ideál, jehož podstatu je třeba intelektuálně odhalit a porazit
– tj. ukázat lidem, že to ideál není, že je proti lidské přirozenosti, proti
životu, že je tudíž zlem.

Jen na okraj ještě
poznamenávám, že financování státních podpor, dotací a dávek (či jakýchkoli
státních výdajů) z daní zásadně odmítám nazývat termínem „přerozdělování“.
Přerozdělovat lze pouze to, co bylo rozděleno. A příjmy (mzdy, platy, zisky a
jiné získané hodnoty) lidí nejsou žádným „rozdělováním“. Jsou odměnou či
protihodnotou, která se z ničeho nerozděluje. Jakmile používáte termín
„přerozdělování“, přijímáte tím kolektivistické pojetí světa. Kolektivisté
pojímají příjmy lidí tak, že „společnost vytváří“ jakýsi koláč hodnot,
z něhož se jednotlivé díly jednotlivcům či skupinám nějak rozdělují a pak
se přes stát přerozdělují. To je naprosto absurdní vnímání světa, zcela mimo
realitu. Jakmile ho (byť jen implicitně) přijmete, jste ztracen. Na pojmy a
různé kolektivistické pojmové pasti si musíte dávat velký pozor, jinak nemáte
šanci.

Y:    Já
stále nevěřím, že lidé souhlasí s altruismem. Realita je taková, že
většina lidí nemá potuchy, kde stát promrhá a rozhází peníze z daní, jakou
část daní pohltí samotný státní aparát na svou činnost, jakou část utratí
úředníci vysloveně kontraproduktivně, zbytečně či škodlivě. Politici zneužívají
neznalosti občanů, jejich nevědomost a neinformovanost pak vydávají za jejich
souhlas se zdaněním. Starost o chudé, kterou se ohánění, je zjevnou demagogií,
podvodem. Z uloupených peněz utrácejí většinu na zcela jiné účely než na
podporu chudých. Stačí si prostudovat státní rozpočet. Altruismus je jen
zástěrka, kterou stát maskuje své zlodějství.

O:    Souhlas
s altruismem vůbec nespočívá v tom, nakolik si lidé jsou nebo nejsou
vědomi, jak stát skutečně zachází s jejich penězi. Myslíte, že pokud by to
všechno rozhazování a plýtvání, korupce a zneužívání, bylo lidem známo, že by
prohlédli a řekli „tak dost už bylo altruistické přetvářky a podvodů, žádné
daně už platit nebudeme“? Mýlíte se. Veškerá politická korupce a plýtvání
nemůže změnit morální přesvědčení. Lidé budou jen dál a dál (samozřejmě
beznadějně) hledat jiné metody, jak korupci omezit, jak daňové poplatníky lépe
informovat, atd. Souhlas s altruismem nezjistíte z toho, zda se vláda
přetvařuje, zda podvádí atd. Souhlas lidí s altruismem zjistíte jinak:
sledujte, čtěte, poslouchejte názory lidí, těch co žijí dnes, žili před sto
lety nebo tisíci lety – filozofů, vědců, pedagogů, redaktorů, umělců a jiných
intelektuálů, dělníků, manažerů, bohatých, chudých, panovníků, nevolníků,
komunistů, antikomunistů, asistentů, školáků, vysokoškolských studentů, lékařů,
důchodců, celebrit, bezdomovců, politiků, sportovců, Rusů, Američanů, Íránců, Čechů,
Australanů, Němců, Afričanů atd.. Všichni vám v podstatě řeknou toto: Obětavost
je ušlechtilá, je dobrem, sobectví je zlem. Každý má asi v sobě více či
méně sobectví, ale měl by je co nejvíce potlačovat. Ono moc potlačovat nejde –
ale, koneckonců, nikdo přece není dokonalý
.

Sledujte, jak
se všude odsuzuje (a proto reguluje) business, sledování zisku, „přízemní
konzum“, vydělávání peněz, a jak se všude morálně vyzdvihuje nezištná pomoc
ostatním. Jak se všude vyhledávají ti, kdo jsou nějak postiženi, nebo komu by
bylo možné nějak pomáhat, aby si altruisté po tom každodenním sobeckém
sledování vlastních zájmů a cílů ulevili, že se konečně zase můžou někomu
obětovat a cítit se trochu dobře. A toto, tvrdím já, je altruistická zkáza,
která dlouhodobě rozkládá a ničí lidstvo. Jakmile lidé přijmou sebeobětování
jako dobro, zradí své vlastní já, pohřbí výjiměčnost a vyzdvihnou neschopnost.
Ať chtějí nebo ne, učiní z člověka malou, poslušnou nulu, nepodstatné
kolečko. A nepodstatné kolečko, jehož ideálem je sebeobětování, nemá žádné
morální právo hájit se proti socialistickému zotročování. Musí sloužit cílům a
potřebám jednoho jediného velkého soustrojí: společnosti.

X:    Vrátím
se ještě k parazitismu. Myslím, že nemusí být nutně spojen jen
s altruismem. Může existovat i sám o sobě, v podobě jedinců, kteří se na
úkor jiných obohacují zločinným způsobem. I kdyby ze světa zmizela morálka
altruismu, jsem si jistý, že nezmizí lidé, kteří se chtějí obohacovat na úkor
někoho jiného V racionální společnosti by šlo však jen o velmi malou část
populace, se kterou by si měla poradit policie a justice. Ve spojení a
altruistickou morálkou však parazitismus narůstá do neporovnatelně větších
rozměrů, a zahrnuje i ty, kteří by se na dráhu zločinu nepustili. Pokud by
altruistická morálka přestala být většinovým společenským názorem, nebo by
dokonce ze světa zmizela, smrskla by se dnešní velmi početná množina parazitů
jen na kriminální živly, zloděje a lupiče, plus ty, kteří by začali krást kvůli
neexistenci státní sociální politiky. V konečném důsledku by podle mě mohlo být
zločinců dokonce víc (což není samozřejmě žádný argument proto, aby se stát
angažoval v charitě, natož prováděl daňovou konfiskaci).

O:    Souhlasím
s vámi. Altruismus je nutně spojen s parazitismem, naopak to ale neplatí.
Zloději jsou také paraziti, ale tento typ parazitů nemá nic společného
s altruismem, a takoví lidé budou vždy existovat. Zloději se neodvolávají
na morálku, oni ji prostě ignorují. Altruisté nikoli. Nejsem si jist, zda by
vykořeněním altruismu a odstraněním sociálního státu celkově narostl počet
zločinců, řekněme o část bývalých „legálních“ parazitů. Jen uvažte, jak
obrovskou společenskou a ekonomickou změnou by bylo odstranění sociálního státu
včetně bezpočtu s ním spojených ničivých regulací. Produktivita práce ve
firmách by se nepochybně zvýšila, mnoho procesů na všech trzích (kapitálovém,
pracovním apod.) by probíhalo mnohem rychleji. Obrovské množství státních
úředníků by přešlo do soukromých firem a vytvářelo hodnoty (a nebránilo
v jejich vytváření jako dnes), obrovské množství soukromých zdrojů, dnes
daňově konfiskovaných, by bylo produktivně využito (a ne proplýtváno), a
v konečném důsledku by se nepochybně významně zvýšila životní úroveň všech
(i těch nejchudších) skupin obyvatelstva. Soukromá charita by nabyla úplně
jiných rozměrů a plynula by jinými směry. Stát by se přestal vměšovat do řady
sfér, kam nepatří, a mohl by se daleko více věnovat bezpečnosti a justici.
Atd., atd. Možná, že by zločinců nakonec dokonce ubylo. To je otázka na zcela
samostatnou diskusi, která má řadu aspektů. Myslím, že v tuto chvíli není
podstatná.

Y:    Hovoříte
tady o světě, kde altruistická morálka bude okrajová nebo dokonce zmizí. Jak
toho chcete dosáhnout? To chcete lidi předělávat? Jak jsem již říkal, je přece
jejich právo, chovat se altruisticky a já je vůbec nehodnotím, pokud mě
nechtějí násilím k něčemu nutit. Proto nekritizuji altruismus, ale
kritizuji zdanění. Já nevidím zjevné rozdíly mezi objektivismem a
libertariánstvím, ale třeba právě ten váš důraz na morálku mi nikdy nebyl jasný

O:    Jsem rád, že
jste to připomněl. Předtím jsme to kvůli jiným argumentům přeskočili, ale to,
co říkáte, je naprosto klíčové. Nejprve je třeba říci, že rozdíly mezi
objektivismem a libertariánstvím jsou propastné a nekonečné, a objektivismus je
v zásadní a nesmiřitelné opozici vůči libertariánství. Váš fundamentální
omyl tkví ve vašem ignorování myšlenek, na jejichž základě se lidé chovají, a
na jejichž základě si vytvářejí politické názory, tedy názory na správné společenské
uspořádání. Vy prostě říkáte: chceme svobodu, odmítáme násilné donucování
nevinných lidí, odmítáme státní daňové a jiné násilí. Moc málo (nebo vůbec) se
však zabýváte otázkou proč. Proč je správné chtít to, co vy chcete, proč je
správné odmítat to, co vy odmítáte? Říkáte, že morálka je individuální věcí
každého člověka a nemá s politikou nic společného. Tím okamžitě
zpochybňujete všechna svá tvrzení o tom, co chcete a co odmítáte.
Je-li morálka subjektivní záležitostí,
proč by ty vaše preference měly být správné? Socialisté a komunisté
chtějí něco úplně jiného. Je dobrem to, co chcete vy nebo to co chtějí oni? A
má každý svou pravdu nebo je pravda jen jedna? To všechno jsou fundamentální
otázky, které vy ignorujete.

Objektivismus spočívá mimo jiné
na faktu, že člověk je volní bytost, která volí své myšlenky a na jejich
základě volí své chování. A jiné myšlenky než ty, které dnes převládají, mohou
a mají sílu změnit chování lidí. Dokládá to i historie. Nelze nikoho
násilně „předělávat“, lze ale nabídnout pravdivé ideje, na jejichž základě lidé
sami změní své myšlení a chování. Netrvá to rok ani jedno desetiletí.

To je ale opět úplně jiné,
samostatné téma, a odkazuji vás např. na svou přednášku Jak obhájit
kapitalismus
nebo na text Proč
potřebujeme filozofii Ayn Randové
.

Y:    Já
se spíše zabývám ekonomií. Z toho, co říkáte, se mi zdá, že ekonomie asi
nestačí.

X:    Myslím,
že nestačí. Koneckonců faktem je, ekonomie není kompetentní k poskytování
návodu, jak by se člověk měl chovat. Ekonomie pouze studuje, jak se
člověk chová při produkci a směně hodnot. Je to speciální věda a nezabývá se
nejobecnějšími otázkami – např. proč vůbec je tvorba a získávání hodnot
dobrem, co je dobro a zlo, jaký
společenský systém je správný apod. Měli bychom se snažit více proniknout do
filozofie.

O:    To
je správné rozhodnutí, jedině filozofie je obor, jenž poskytuje normativní
vodítko chování, tj. odvozuje a identifikuje principy správného poznání a
morálky atd. Doporučuji vám vynikající knihu Leonarda Peikoffa Objektivismus:
Filozofie Ayn Randové
, která je velmi dobře čtivá, jasně strukturovaná,
přehledná a přístupná každému, kdo chce přemýšlet.

Hovořili jsme o altruismu, a
možná jste nabyli dojmu, že jeho obsahem je jen obětování majetku. To by ale
byl chybný závěr. Altruismus se zdaleka netýká jen obětování materiálního
bohatství a peněz. Jde o obětování v nejhlubším a nejobecnějším slova smyslu.
Každý, kdo sleduje vlastní cíle a zájmy, například pracovní kariéru, svého
koníčka, každý, kdo chce svým produktivním úsilím něco pro sebe získat a těšit
se z toho, by se podle altruismu měl všech těchto svých sobeckých tužeb vzdát.
Dle altruistické morálky musí jednat nezištně, obětovat své cíle a touhy
potřebám ostatních. Obětovat je, kdykoli se dostanou do konfliktu s čímkoli, co
chce společnost. Musí se obětovat absurdnímu „veřejnému prospěchu“.

Kapitalismus nehyne kvůli
neschopnosti ekonomů přesvědčit socialisty, že socialismus nemůže fungovat.
Hyne kvůli zničené filozofii, kvůli zvrácené morálce, kterou se lidé marně a
provinile snaží prakticky uplatňovat, nebo jí alespoň ustupovat. Jak uváděla
Ayn Randová, lidé se nikdy nenechají přesvědčit jen tím, co je praktické, vždy
budou bojovat – a bude-li to nezbytné i umírat – za morální principy. A já
doplňuji, ze dokud lidstvo nepozná, že altruismus je nelidskou morálkou, nemá
svoboda a kapitalismus šanci a naše směřování k novým společenským
katastrofám je nevyhnutelné.

Sdílejte...

45 Komentářů k "Altruismus a parazitismus"

  1. "to si nemyslím. osobně mi přijde mnohem správnější definice egoismu tak, jak tento pojem vykládá objektivismus"
    – DEFINICIA nemoze byt spravna alebo nespravna. Definicia je iba prvotne pomenovanie zloziteho pojmu jednym slovom. Zavedenie novej definicie pre existujuce pojmy veci iba zneprehladnuje .

    • A v tom se zasadne mylite. Definice neni "pojmenovanim" pojmu slovem. Definice neni nejakou arbitrarni zvyklosti, na ktere se mame shodnout a pokud se shodneme, tak je vse ok. Neni tomu tak.
      Definice muze byt spravna a nespravna a se spravnou definici (zejmena velmi abstraktnich pojmu) stoji a pada cele lidske pojmove poznani. Pokud nejste ochoten se zabyvat teorii poznani, nemuzete pochopit, co je podstatou objektivismu, a marnite cas, kdyz nas zde stale presvedcujete, ze zadny podstatny rozdil mezi libertarianismem a objektivismem nevidite.

      • japok | 2. 5. 2006 z 19:29 |

        Přesto není sled hlásek a-l-t-r-u-i-s-t-a nijak objektivně spojen s pojmem, který označuje.
        Myslím, že LIBERTARIAN myslí altruismem víceméně totéž, co se v rozhovoru s Markem Cubanem označuje jako filantropie. Nahlédl jsem do OPARu a dokonce i Peikoff říká, že nepomáhat ostatním v nouzi je bezcitnost. I když mi to s objektivistickým pohledem na emoce moc nejde dohromady.
        Omlouvám se za své předchozí narážky na Peikoffa, ale způsob definice altruisty k tomu celkem provokoval.

      • kinkor | 2. 5. 2006 z 20:50 |

        ad pojem vs. slovo:

        Ano, sled hlasek (tj. konkretní slovo) skutecne není podstatny. Pojem je totiz neco jineho nez slovo. Slovo je pouhe zavrseni, tj. posledni faze, tvorby pojmu. Např. slovo "kniha" neni podstatne. Anglictina ma slovo "book", muzeme si vymyslet treba uplne slovo "bluk". Podstatny je totiz pojem (ktery onim libovolnym slovem oznacime), protoze pojem se jistym zpusobem vztahuje na jiste realne existujici objekty s jistymi vlastnostmi a jistym zpusobem je usporadava do jedne mentalni jednotky. Samozrejme ze ten pojem musi byt nakonec oznacen nejakym symbolem (slovem), aby bylo mozne vubec pojmy pouzivat k mysleni a komunikaci.
        Atd. atd. a to uz jsem v teorii pojmu a v teorii poznani. Vice zde uz neuvedu.

        ad altruismus:

        Znovu opakuji, ze obsahem pojmu altruismus neni "pomáhani ostatním v nouzi". Peikoff ma pravdu, ze nepomoci ostatnim v nouzi je bezcitnost. To je ale velmi kratka veticka a on by ji urcite rozvedl, a rekl, co ma na mysli, kdyby to v danem kontextu povazoval za podstatne. Urcite tim ale nema na mysli pripady typu financovani (z ukradenych danovych penez) lecby nemocnych irackych deti v Cesku. Urcite nema na mysli pomoc, ktera by znamenanala sebeobetovani toho, kdo pomaha. Ayn Rand k tomu napsala esej The ethics of emergencies. O tom bychom mohli zde psat zase romany. Moc a moc o tom bylo jiz jinde napsano a receno. Ja uz k tomu zde vice nereknu.

      • japok | 3. 5. 2006 z 7:23 |

        V pořádku. Problém je v tom, že já jsem českým mluvčím zrovna jako vy a pod slovem altruismus si zpravidla představuji jiný pojem – přibližně ten, který objektivista Cuban označuje slovem filantropie.

        Hlavně proto, že způsob jakým definují altruismus objektivisté, příliš nechápu.
        Jaké obětování vlastních hodnot, vlastních cílů a vlastního myšlení? "Zrada" vlastních hodnot samozřejmě nemůže být základem morálky, protože morálku popírá, ledaže by podle objektivismu dotyčný nevěděl, co jsou jeho skutečné hodnoty a objektivismus mu to měl vysvětlit. Morálka. co hájí obětování vlastního myšlení – to by zasluhovalo rozvést. Všeobecně, co máte na mysli – oportunismus, konformismus, mysticismus…?

        To, že podle objektivistické definice obětování ho žádný směr nezastává, jsem už psal. Nevím, co myslíte sebeobětováním. Roark jasně říká Wynandovi, že by pro něj zemřel.

        Dobrá, nechme to být. Ale myslím, že na jasných a přesných definicích by měl objektivismus ještě pracovat

      • Vavrinec | 3. 5. 2006 z 12:24 |

        "To, že podle objektivistické definice obětování ho žádný směr nezastává, jsem už psal. Nevím, co myslíte sebeobětováním."

        Ekologické nátlakové skupiny, které požadují zachování "panenské přírodypo člověku jasně požadují, aby se vzadl svých hodnot – těžby ropy, koupě pozemku a stavby domu atd…

        Křesťané požadují po člověku, aby se vzdal svého myšlení ve prospěch víry…

        Socialisté požadují po člověku, aby se vzdal svých peněz, svého času, své svobody podnikat systematicky a pro neznámé lidi….

        Toto jsou tak jasné příklady altruismu, jak jen mohou být

        Roark tím myslí, že by zemřel pro Waynanda, při pokusu zachránit ho, tedy při pokusu zachránit vlastní hodnotu, hodnotu tak velkou – že by pro její záchranu riskoval i vlastní život.

      • japok | 3. 5. 2006 z 17:04 |

        Jenomže větší hodnotou podle ekologických nátlakových skupin není těžba ropy, koupě pozemku nebo stavba domu, ale zachování panenské přírody. Podle křesťanů je víra větší hodnotou, než rozum. Podle socialistů sociální záruky. Rozdíl je v tom, co který směr považuje za hodnotu, případně jak ji chce prosazovat. V OPARu je celá řada restrikcí, kterými by se měl člověk řídit, které se týkají sexu, umění atd.
        Co mě zaráží je, že objektivisté stále pomoc druhým v nouzi schvalují, jako by sami nevěřili svým argumentům. Peikoff doslova řekl, že se nemusíme bát, že si lidé nebudou pomáhat, protože v počátcích Ameriky taková bezcitnost nikdy neexistovala. Jenomže to přece byly zlaté časy křesťanské víry – a copak emoce podle něj nejsou podvědomou reakcí na přijaté hodnoty?

      • Anonym | 3. 5. 2006 z 19:10 |

        Souhlasim s tim, co napsal ŠB, ale krome toho: Tyto skupiny pozaduji po me a rade dalsich lidi, kteri vyznavame jine hodnoty, abychom jim jejich cile financovaly z nasich penez a casu. Pozaduji tedy po lidech s jinym nazorem a hodnotami prostrednictvim statniho nasili obetovani hodnot. Jak mohou po jinych lidech pozadovat, aby se vzdali svych cilu ve prospech neceho jineho? Umoznuje to moralni ideal altruismu.

        Objektivismus nijak neodsuzuje pomoc, odsuzuje pouze sebeobětování.

      • japok | 3. 5. 2006 z 19:34 |

        Sebeobětování ve velmi nejasném smyslu. Jinak by nemohl Peikoff chtít posílat vojáky do Íránu.

        "Jak mohou po jinych lidech pozadovat, aby se vzdali svych cilu ve prospech neceho jineho" – protože nejsou subjektivisté a "vaše" hodnoty je nezajímají. Objektivismus požaduje dobrovolné přijetí určitých hodnot, což ho jistě šlechtí, ale sobečtějším ho to nedělá.

      • ti vojáci se přece nejdou do Íránu sebeobětovat. Oni jdou bránit svoje hodnoty. Zvolili si být vojáky a bojovat za bezpečnost své země, za své blízké a za svůj způsob života. Pokud je válka skutečně obranou před nějakou hrozbou (a určitě může jít i o preventivní útok proti někomu, kdo si v klidu staví jaderné zbraně a přitom se svobodnějším zemím směje do obličeje), pak není postavena na sebeobětování vojáků. Jiný případ by asi byl, kdyby šlo o vyslání vojáků za účelem řešení vnitropolitické situace v některé zemi…
        Nedávno tady na webu byl odkaz na přednášku na tohle téma…

      • japok | 4. 5. 2006 z 7:47 |

        Každý, kdo "se obětuje" brání svoje hodnoty. Jinak by musel "být obětován".

      • "Jenomže větší hodnotou podle ekologických nátlakových skupin není těžba ropy, koupě pozemku nebo stavba domu, ale zachování panenské přírody. Podle křesťanů je víra větší hodnotou, než rozum. Podle socialistů sociální záruky. Rozdíl je v tom, co který směr považuje za hodnotu, případně jak ji chce prosazovat."

        Socialisté, environmentalisté, věřící apod. obětují objektivní hodnoty, to jest ty, které jsou odvozeny z reality a které taky objektivismus považuje za morální měřítko. Vy vycházíte ze subjektivismu – tj. měřítko, podle kterých soudíme jejich činy jsou ty hodnoty které si oni sami zvolí.

        "Co mě zaráží je, že objektivisté stále pomoc druhým v nouzi schvalují, jako by sami nevěřili svým argumentům. Peikoff doslova řekl, že se nemusíme bát, že si lidé nebudou pomáhat, protože v počátcích Ameriky taková bezcitnost nikdy neexistovala."

        Nevidím důvod proč by nemohl být jeden člověk pro druhého hodnotou a proč by si proto nepomáhali. Na pomáhání lidem, na kterých člověku záleží nic špatného snad není.

      • japok | 3. 5. 2006 z 19:26 |

        Ale jaké jsou ty objektïvní hodnoty? Protože za příklad sobce byl Schwartzem zvolen Roark, posuzuju to podle Zdroje. A materiální statky pro Roarka prakticky nikde nebyly hodnotou. "Jediným motivem mu byla… jeho pravda a jeho práce", jak už jsem jednou citoval. A úplná nezávislost na ostatních lidech. Celkově dost nekapitalistické.

        Nevycházím ze subkjektivismu. Neposuzuji jejich činy podle jejich hodnot. Jenom říkám, že neobětují "své" hodnoty a tudíž je nelze označit za altruisty podle vaší definice. Jsou "neobjektivisté" ale to je celkem triviální poznatek

        "Nevidím důvod…" jenomže to je právě ten subjektivismus.

      • Právě že oni obětují své hodnoty. Jejich objektivní hodnoty jsou ty, které vyplývají z jejich podstaty, nejsou jimi hodnoty, které by si arbitrárně zvolili. Oni obětují svoje objektivní hodnoty, tj. v důsledku jednají proti sobě – proti svému životu.

        Z čeho jsou odvozeny objektivní hodnoty dobře podle mě vysvětlil někdo v jednom objektivistickém fóru:
        http://forum.objectivismonline.net/index.php?showtopic=4666
        druhý příspěvek je ten co myslím a pokud nemáte problémy s angličtinou, tak myslím, že je vhodné si ho přečíst.

      • japok | 4. 5. 2006 z 7:42 |

        Jenomže to už není problém definice!

        Shodli jsme se tom, že altruismus neznamená pomáhat ostatním, ale "obětování vlastních hodnot". Já tvrdím, že žádný takový morální princip existovat nemůže:

        Buď jsou moje hodnoty ty hodnoty, kterým věřím – potom je "altruistická morálka" totéž co "jiná morálka".

        Nebo jsou "moje hodnoty" ty hodnoty, které jsou pro mě skutečně správné – a pak je altruistická morálka totéž co "falešná, mylná morálka".

        Nebo můžete říct, že moje hodnoty jsou prostě objektivistické hodnoty a pak je altruistická morálka totéž co "ne-objektivistická".

        Morálním ideálem žádného směru není "jinakost", "mylnost" a primárně ani "ne-objektivističnost".
        Platí tedy to, co jsem říkal od začátku, že rozdíl mezi objektivismem a jinými směry není v altruismu, ale v konkrétních otázkách ohledně rozumu, způsobu života atd.

        Přízpěvek si určitě přečtu, děkuji.

      • mluvilo se tady o Zdroji. Roark několikrát pomohl Keatingovi, ať už s jeho školními pracemi, nebo s budovou, která ho proslavila, a nakonec s projektem sídliště. I když ten poslední případ byl sobecký v tom, že takový projekt chtěl navrhnout, v těch předchozích případech bylo jeho jednání nezištné. A rozhodně bych neřekl, že by se hlavní postava Zdroje chovala altruisticky 🙂

      • japok | 3. 5. 2006 z 7:26 |

        Pokud jednal nezištně, jak říkáte, tak jednal altruisticky i podle toho, co psal pan Kinkor: "Pravým významem pojmu altruismus je: nezištné jednání…"

      • celá citace z článku zní: "Pravým významem pojmu altruismus je: nezištné jednání, sebeobětování, podřízení sebe sama ostatním, tj. podřízení vlastního myšlení, vlastních hodnot a cílů potřebám a přáním ostatních"

        na zdejším diskuzním fóru je možné najít debatu o tom, jestli pomoct nějaké neznámé ženě s kočárkem do schodů je altruismus nebo ne. i když je to nezištné jednání, myslím, že pokud je to prostě banalita, velkorysost, něco, na co za pár minut zapomenu, a rozhodně nemám důvod se kvůli tomu cítit být lepším člověkem, a pokud mě to nic nestojí, není to altruismus – i když mi to žádný zisk nepřineslo. Klíčovým apektem altruismu je sebeobětování, ne absence okamžitého zisku.

  2. parazitizmus nerovna se altruismus – napriklad plagiator nemusi byt nutne altruista, i kdyz parazitem samozrejme je; pri vsem vdeku panu Kinkorovi – tudy cesta nevede

    • Ve svem textu jsem jasne uvedl, ze altruismus jde ruku v ruce s parazitismem, ale naopak to neplati – napriklad u zlodeju, kteri jsou paraziti ale ne altruiste. Takze nevim, co mate na mysli pod "pri vsem vdeku panu Kinkorovi – tudy cesta nevede" .

      • Pokusím se své názory a otázky nějak sumarizovat:

        1. Jsem přesvědčen, že obětování vlastních hodnot ani podřízení sebe sama a vlastního myšlení není ideálem dneška.
        Pokud těmi hodnotami jsou morální hodnoty, tak obětování vlastních hodnot přeci nemůže být morálním ideálem. Lepší termín by byl spíš výměna. Bezpečí a jistoty jsou hlavním argumentem socialistů a to jsou přece také sobecké hodnoty. Závislost na druhých je také sobecká hodnota – objektivismus požaduje, aby se jí lidé zcela zřekli.

        2. Pokud jde o pomoc ostatním v krajní nouzi – jedná se o morální povinnost? Jak nejlépe nazvat člověka, který ostatním v krajní nouzi nepomáhá?
        A že se nejedná o obět – pro Roarka mohl být tou cenou i vlastní život.

        3. Co by mělo být sobeckým motivem takové pomoci? Jistě, může to být dobrý pocit nebo uznání ostatních, ale to jenom tehdy, pokud dotyční považují pomoc za hodnotu. Jinak by se za něco takového museli stydět.

        4. Že by obětování vlastního myšlení bylo ideálem altruismu si moc neumím představit. Ovšem vezměte si, jak se chová Peikoff. Na své internetové stránce si pod své jméno dal tuším přízvisko Skutečný i duchovní dědic Ayn Randové. Vede institut Ayn Randové, Jeho nejvýznamější kniha se jmenuje Objektivismus – filosofie Ayn Randové, Vlastní dílo považuje za derivaci jejích názorů, která nemá být s jejím v ničem v rozporu. Nikdy si ho nikdo nezapamatuje jinak, než ve spojitosti s Ayn Randovou. To není obětování vlastního myšlení někomu jinému?

        5. A poslední otázka.
        Zdroj vyzdvihuje úplně jiné hodnoty než materiální – zajistit si vazby s ostatními lidmi, aby se "nasytil", má být atribut toho, kdo žije z druhé ruky (str. 781). Absolutní egotista prý "necítí sebemenší potřebu kohokoli jakkoli využívat. Nepracuje prostřednictvím druhých, Druzí se ho v žádném podstatném bodě vůbec netýkají". (str. 783).

        Já si neumím představit, jak by na takovém základě mohl kapitalismus (a lidský život vůbec) fungovat.

      • mimochodem, ve Zdroji je pasáž, kde má Roark možnost přijmout dobrou zakázku za cenu určitých ústupků ve svém pohledu na architekturu. Ale odmítne. Na námitku, proč se chová tak nesobecky, odpoví, že "tohle je ta nejsobečtější věc, kterou kdy mohl někoho vidět udělat" (necituju přesně, jsem líný to teď nalistovat…)

      • Anonym | 27. 4. 2006 z 8:42 |

        viz. poslední část mé předchozí reakce.

      • pokud se nepletu, za duchovního dedice označila Peikoffa sama Randová… o obětování vlastního myšlení někomu jinému určitě nejde. On prostě poznal, že objektivismus je pravdivý a přijal ho jako svůj názor. Nemusel se obětovat. Nevím, jestli byl Peikoff objektivista odjakživa, ani jaké měl názory třeba v mládí, ale pokud člověk má určité myšlenky, a při seznámení s jinými ty stávající vyhodnotí jako mylné, a přijme ty, které na základě svého rozumu vyhodnotí jako správné, nejde přece o obětování.. Obětování je přijetí menší hodnoty za větší.

        Ten poslední bod je přece jasný. A funguje právě v kapitalismu (ve skutečném kapitalismu, ne ve frašce, kterou máme dnes). Lidé v něm nepracují prostřednictvím druhých, nikoho nezneužívají, ale svobodně spolu navzájem vyměňují hodnoty. Je to naprosto rovnocenný vztah.

        pomoc ostatním v krajní nouzi: myslím , že záleží na tom, jestli ten pomáhající toho člověka v nouzi zná, a je pro něj důležitý. člověk, který pomůže svému příteli se chová sobecky. pokud jde o pomoc někomu neznámému, jde o benevolenci a velkorysost, která ho nic nestojí, nic mu nepřináší, a není nijak důležitá…

      • japok | 27. 4. 2006 z 8:39 |

        Pokud vím, seznámil se Peikoff s Ayn Randovou už v sedmnácti.
        Připadá mi zvláštní, že se ve svém životě rozhodl sloužit názorům, které sám definoval jako názory někoho jiného. Podle něj, je-li člověk objektivista, musí souhlasit s Randovou. To v jiných filosofických směrech většinou neplatí. A ve Zdroji se o lidech s cizími názory mluví jako o lidech bez vlastního já.
        Pravda, v souvislosti s tím, že si Roark ztěžuje, že nedokáže zákazníky "logicky" přesvědčit, aby si postavili to, co pro ně chce on. Ale to mi přijde jako dost nevyrovnané vnímání toho, co znamená mít "vlastní názor".

        "Poslední bod": To, co zde Roark říká, zní daleko radikálněji (co jsou ty "podstatné body"?). Randová argmentuje, že zloděj potřebuje okradeného, takže se nejedná o pravý egotismus (výraz egoismus začala používat později). Kapitalista potřebuje zákazníka, takže to také není pravý egotismus. Navíc od jakého věku a za jakých okolností se může začít člověk takhle chovat?

        Jinak argumentace je to dost marxistická. Ti také chtěli rovné vztahy, zrušit vykořisťování, odstranit odcizení práce… Objektivistickou metafyziku a to, jak souvisí se státem (ochrana práv, které jsou metafyzickou nezbytností), by stačilo nepatrně upravit a je z ní dokonale komunistická ideologie.

        Pomoc ostatním v nouzi: A co lidé, kteří nepomáhají ani svým přátelům?
        Víte, pro mě je to opravdu spíš abstraktní debata, já se s pojmy jako altruista nebo sobec v životě skoro nesetkávám, ale normálně se pojem sobec většinou opravdu používá na úrovni osobních mezilidských vztahů.

        A ta benevolence a velkorysost? Pokud to je skutečná velkorysost, něco ho přeci jen stojí, jenom si to tak nebere. Nějak důležitá asi taky bude. Objektivisté navíc charitou ve svých výkladech argumentují, takže jí nějaký význam určitě přikládají.

        Obětování jako přijetí větší hodnoty za menší – nebo vyšší za nižsí (třeba morální za materiální). Takhle to chápe každá morálka a je to vlastně její esence. Tady už jde opravdu jenom o to, jak čemu říkáte. Sobectví pak může znamenat sledování vlastního ideálu místo podřizování se materiálnímu prospěchu, který nám ostatní nabízí – proč ne. Ale je to jen zajímavá alternativa.

      • omlouvam se

  3. to, že pro Roarka jsou důležitější jiné hodnoty, než materiální prospěch, neznamená, že jde o oběť. To, že raději nevzal místo v nějakém zavedeném ateliéru a nenavrhoval domy podle obecného vkusu, jako Keating, ale raději dal přednost svým ideálům před peněžním prospěchem a slávou, je přece velmi egoistické, ne? Co může být sobečtějšího, než si zachovat vlastní názory a vlastní rozum, i když společnost člověka tlačí k pravému opaku?

    K tomu státu a rozumu: já si myslím, že rozum můžeme používat proto, že nikdo tuhle naši schopnost neomezuje, a je jedno, jestli se tomu omezování ze strany různých násilníků dnes bráníme pomocí policie, nebo jestli někdy v prvobytně pospolné společnosti šlo o obranu na úrovni kmenového svazku, i když tehdy by tomu těžko někdo říkal "stát".

    • Zachovat si vlastní názor a vlastní rozum, i když společnost člověka nutí k pravému opaku, to by většina lidí považovala především za idealismus. Možná za známku individualismu. Ale za sobectví? Pracovat v dole, nechat se soudit za to, že vyhodil do vzduchu budovu, to není určitá oběť? Deset let života, které Roark nabízí, nebo i vlastní smrt, takhle si většina lidí sobce nepředstavuje. Roark říká, že by si považoval za čest, kdyby měl skončit jako Cameron, chudý a neuspěšný, protože se odmítl podřídit veřejnému vkusu (str.69). Je snad známkou altruismu oportunismus a využívání druhých?

  4. ještě k definici altruismus, píšete:

    Altruismus neznamená shovívavost, dobrou vůli, vstřícnost, solidaritu, romantickou lásku ani respektování práv druhých. Pravým významem pojmu altruismus je: nezištné jednání, sebeobětování, podřízení sebe sama ostatním, tj. podřízení vlastního myšlení, vlastních hodnot a cílů potřebám a přáním ostatních.

    Problém vás objektivistů je, že ten tzv. pravý význam je pouze objektivistický význam a snažíte se jej podsunout ostatním.

  5. Většina lidí, kteří se zastávají altruismu, Vaše texty nečetla, a tudíž neví, že altruista není definován jako ten, kdo chce někomu pomoci, ale ten, kdo se podřizuje instrukcím.

    • Toto je diskuse ke dvema textum. Staci si precist ty 2 texty, aby ctenar vedel, jak objektivismus pojima a definuje altruismus. Ucelem diskuse neni opakovat to, co je v textech.

      • LIBERTARIAN | 24. 4. 2006 z 12:22 |

        a este k pojmom :
        " Parazitováni je jen druhou stranou stejné mince, mince altruismu. "

        Analogicky :
        "Kradnut a byt okradnuty je jen druhou stranou stejné mince ".

        Takze podla vas je ZBYTOCNA existencia dvoch roznych pojmov " Kradnut " a " Byt okradnuty ".

        Taktiez je potom ZBYTOCNA existencia dvoch roznych pojmov " Parazitovanie " a " Altruizmus".

        Naco su dve "rovnakovyznamove" slova na jeden pojem ?

        " – 5" jen druhou stranou stejného cisla " +5" .
        "Zabit" a "byt zabity"……………….
        Ale rozdiel je dost podstatny !!!

      • LIBERTARIAN | 24. 4. 2006 z 12:12 |

        Ak si v texte zadefinujete absolutne nestandartne chapanie pojmov, tak namiesto diskusie o texte moze byt iba diskusia o pojmoch.
        Myslim si, ze aj pri vyuziti klasickeho chapania pojmov sa da napisat akykolvek nazor. K vytvoreniu noveho nazoru netreba vytvorit novu terminologiu. Staci mat ujednotene, ktora termonologia je pouzita.
        Pokial by objektivizmus stal iba na inom zadefinovani pojmov, tak je zbytocny. Prinosom moze byt INE MORALNE VYSVETLENIE (iny moralny postoj ) rovnako chapanych pojmov.

      • To je naprosto přesné, celý objektivismus stojí na nestandardně definovaných pojmech, jako je například altruismus a egoismus. Paradoxně ale obviňuje všechny okolo z toho, že to jsou oni, kdo špatně definovali. Pak jakákoliv racionální diskuse s objektivisty ztrácí smysl. Objektivismus je takový marxismus hozený doprava, taky má lék na všechny problémy světa. Dá se říct, že objektivismus je nadbytečná teorie, která je pro liberály skutečnou medvědí službou.

      • to si nemyslím. osobně mi přijde mnohem správnější definice egoismu tak, jak tento pojem vykládá objektivismus. Egoismus jako starost o sebe samého, myšlenková i fyzická nezávislost na okolí, důraz na individualitu a na vlastní hodnoty. I předtím, než jsem objektivismus poznal, mi připadalo zcestné nazývat bohaté podnikatele sobci s takovým opovržlivým nádechem, a srovnávat takové sobectví s jednáním všech možných násilníků, lupičů, dobyvatelů – který se také starají o sebe, ale s racionálně pojímaným sobectvím nemá jejich jednání nic společného.
        Vůbec, nestandardní definování pojmů, to je něco, na co má patent socialismus. "sociální smír", "sociální spravedlnost", "selhání trhu" – jsou to standardně definované pojmy? Nemyslím si to.

      • jestliže bohatí podnikatelé jsou vnímáni někým jako sobci, je přece na místě těmto lidem vysvětlit, že sobci nejsou, místo toho objektivisté zcela nadbytečně začnou operovat s tím, že sobec vlastně znamená kladnou vlastnost. To je jako kdyby člověka, který se věnuje například vědě a je zalezlý ve své laboratoři někdo nazýval idiotem. Taky nezačneme kvůli tomu vědci násilně redefinovat pojem idiot, ale vysvětlíme mu to, že s ním nesouhlasíme standardními pojmy.

      • právě naopak. oni sobci jsou, a je to tak v pořádku. místo přesvědčování, že oni přece sobci nejsou, je zapotřebí říkat, že starat se o své zájmy, potřeby a hodnoty je správné.

      • japok | 25. 4. 2006 z 7:36 |

        Pokud to jsou ovšem hodnoty objektivistické!
        Ostatní idealisté ale také sledují "svoje" hodnoty.
        Seznam příkazů a zákazů, stejně jako instrukce, které je třeba poslouchat, existují i v objektivismu.Obětování se vlastním hodnotám požaduje v krajním případě i objektivismus.
        Objektivismus je jiným formám idealismu (i s jejich "morálkou sebeobětování") daleko bližší, než oportunismus bez morálky.

  6. Dřív než na to přijde řeč, nemyslím si, že by se altruismus dal definovat jako sebeobětování nebo podřízení:
    Když si indický asketa nechá prorůzt nehty dlaní, ztěží to dělá proto, že by chtěl někomu pomoct a věřící člověk se nepodřizuje bohu proto, že by s ním cítil soucit.

    • Nevim, proc si indický asketa necháva prorůzt nehty dlaní, ale altruista rozhodne neni definovan jako ten, kdo chce nekomu pomoci. Zrejme jste zadny muj text necetl, kdyz takovy zaver cinite. Uprimne v boha verici clovek je altruista, pokud viru v boha bere vazne a podrizuje se jeho instrukcim (predavanym pres pismo nebo pres jeho nabozenske autority, ktereho zprostredkuji a vykladaji), a nikoli nezavislym zaverum sveho rozumu.

      • LIBERTARIAN | 24. 4. 2006 z 12:04 |

        Diskutujuci JAPOK napisal presne tie nazory, ktore som aj ja ku Vasmu vykladu altruizmu zaujal.
        Vase stanovisko k nemu :
        "Zrejme jste zadny muj text necetl, kdyz takovy zaver cinite." – je celkom mimo diskusiu, pretoze ja som cital mozno vsetky vase texty na tomto webe, a nazory mam identicke ako JAPOK. Stale mam dojem, ze rozdiel medzi pravicovym liberalizmom a objektivizmom je iba v niekolkych slovnych hrackach, vznikajucich odlisnym zadefinovanim pojmov. Fakt nechapem, preco trvate na nezvycajnom definovani niektorych pojmov.
        Pravicovy liberal alebo libertarian kludne suhlasi s absolutnou vacsinou vasich nazorov, rozpor nenachadza, jedine vidi ako zbytocnost (nadbytocnost ) kritiku cohosi, co kona slobodny jednotlivec so svojim majetkom.
        Mozno je pricinou vzajomneho nechapania to, ze pod hlavickou "pravicovy liberal" alebo "libertarian" moze dnes vystupovat ktokolvek s akymikolvek nazormi. Uz ani najzakladnejsie politologicke pojmy PRAVICA , LAVICA nemaju v beznej komunikacii jednotne chapanie, casto je ich chapanie doslova opacne. A tym aj nazory takto pomenovane mozu mat rozny vyklad. Mnou pouzivane pojmy su "z dielne" liberalneho institutu.cz

      • Problém je v tom, že pravicový liberál nebo libertarián nemá způsob jak svoje názory obhájit. Ten způsob na rozdíl od něj objektivista má, protože jeho politická filosofie je postavená na etice, ta je zase odvozená z epistemologie a metafyziky.
        Že odlišné definování pojmů není jenom slovní hříčka, je jedním z poznatků, které vám podrobnější studium objektivismu může dát.

      • LIBERTARIAN | 26. 4. 2006 z 9:41 |

        pre ŠB :

        „ Problém je v tom, že pravicový liberál nebo libertarián nemá způsob jak svoje názory obhájit. Ten způsob na rozdíl od něj objektivista má, protože jeho politická filosofie je postavená na etice, ta je zase odvozená z epistemologie a metafyziky. “

        – Fakt nemam na to, aby som z tu predlozenych clankov pochopil celu argumentacnu retaz , cez epistemologiu , metafyziku, etiku, …. objektivizmus. Teoria (pravicoveho!) liberalizmu a libertarianstva ma vsak doviedla k zaverom velmi podobnym objektivizmu , a stacilo mi vychadzat z beznych moralnych, etickych zasad. Akakolvek teoria moze vychadzat iba z nejakych nedokazatelnych axiom, teda nemoze byt samodokazatelna.

        „ Že odlišné definování pojmů není jenom slovní hříčka, je jedním z poznatků, které vám podrobnější studium objektivismu může dát.“
        – Spravnost AKEJKOLVEK teorie nemoze zavisiet od sposobu definovania pojmov. Teoria musi byt formulovana s lubovolnymi, ale jasne definovanymi pojmami, a pri takychto pojmoch moze byt overovana, dokazovana.
        Je samozrejme mozne vymysliet si pre svoju novu teoriu aj nejake NOVE POJMY (alebo pozmenit existujuce ), ale s rizikom, ze mi nik neporozumie.

      • Pouze z těchto stránek lze poznat celou filosofii objektivismu asi opravdu těžko. Nicméně je možné také zakoupit nějakou knihu, z které to již půjde. Třebas OPAR od Peikoffa.

        Neřekl bych, že vás teorie pravicového liberalismu nebo libertarianstvi dovedla k závěrum podobným objektivismu i v jiných oblastech než v politické filosofii. Objektivismus není jen o tom jak má vypadat stát.

        Objektivismus nevychází z nedokazatelných axiomů, ale z axiomů, které automaticky přijímáme už když se je snažíme vyvrátit – z axiomů existence, vědomí a identity (dobře popsané v již zmíněném OPARu).

        Správnost teorie může záviset na způsobu definování pojmů. Když má nějaká teorie špatně definované pojmy tak se v ní objevuje mnoho logických chyb. Na špatném definování pojmů a vůbec špatné teorii pojmů ztroskotalo mnoho filosofů.

  7. Jenomže altruismus je možné definovat mnoha různými způsoby. A nevím o nikom, kromě objektivistů, kdo by za altruismus považoval například podřízení vlastního myšlení ostatním.

    Především by se mělo vysvětlit, jak spolu souvisí altruismus, altruistická morálka a altruistické jednání.

    Altruismus může být morálka, která vysoko hodnotí altruistické jednání nebo lidi, kteří altruisticky jednají, nebo to může být morálka, která odsuzuje nealtruistické chování a lidi, kteří altruisticky nejednají.
    Což nemusí být totéž: Pokud Schwartz říká, že altruistickou morálkou se nikdo důsledně neřídí, znamená to, že nikdo nejedná pouze nesobecky, nebo že nikdo nikdy nejedná altruisticky?

    Altruista může být stoupenec altruistické morálky, ten, kdo altruisticky jedná, nebo ten, kdo nejedná nealtruisticky (také nemusí být totéž).
    Altruistické chování může znamenat pomoc jinému člověku, aniž by nás k tomu někdo nutil a aniž bychom za to něco chtěli, něco chtěli pro sebe, nebo něco chtěli od někoho jiného.
    To první by se podobalo spíš nějaké karmajóze, to druhé přibližně Kantovu pojetí a to třetí je celkem běžné a po praktické potřeby dost důležité pojetí.

    Navíc celkem odpovídá filosofi Randové. Randová píše, že člověk má jedinou morální povinnost – dělat, co chce, pokud to, co chce, není prvotně závislé na jiných lidech (Zdroj, str. 781). Proto taky Roark nestaví domy pro peníze, ale protože ho to baví, stejně jako podle Randové všichni Tvůrci – "Jediným motivem mu byl… tvůrčí proces… ne výhody, které představoval" str. 780). Wynand, jehož motivem je moc, z tohoto hlediska "žije z druhé ruky" přestože je jeho úděl jiný (str. 692) a Tuhey je altruista ("Žádný osobní důvod nemám. Chci moc" str. 734).

    Naprostá většina lidí považuje dobrovolnost za podstatný znak altruistického chování. Nemá smysl napadat altruismus ve smyslu, kteří dotyční nepoužívají. To se potom jejich chování samozřejmě jeví nekonzistentní.
    Ostatně objektivisté sami netvrdí, že chtějí zrušit charitu, ale že má být osobní volbou – jenomže právě to je v běžném pojetí podstata altruismu (až na to, že podle nich není taková volba otázkou morálky. Většina lidí od sebe ale jasně odděluje morální normy a zákony).
    Pokud ovšem někdo prohlásí, že ten. kdo nepomůže jinému v bezprostředním ohrožení života, je lidská zrůda, dělá z altruismu z minimálním smyslu i morální závazek. kam až jde objektivistické sobectví nevím. Roarkovi nevadí říct, že by pro svého přítele klidně zemřel (str. 697), nebo že by "své" zemi obětoval deset let (str. 786), a Peikoff dokonce tvdí, že Američané mají "svatou povinnost" Otcům Zakladatelům bojovat proti teroristickým režimům.

    To, co Randová hájí, tedy vlastně není sobectví ve smyslu, který většina lidí používá, ale autonomie. A v tom se také liší od zastánců státních regulací. Kdyby byl jejich motivem altruismus, pomáhali by lidem sami, nebo by je přesvědčovali, aby pomáhali ostatním dobrovolně.

    Poznámka mimo téma:
    Randová argumentuje proti altruismu tzv. metafyzickou identitou člověka.
    Podle Randové je sobecké sledování vlastního zájmu (tedy vlastně autonomie) podmínkou jeho života. Problém je v tom, že socialisté mohou snadno poukázat na to, že také závislost na druhých je takovou metafyzickou podmínkou (a že se s postupem technického vývoje dokonce prohlubuje). Některá zvířata se nemusí učit, některá nepotřebují péči rodičů, některá si získávají potravu sama, ale člověk ne. Někteří autoři také poukazují na to, že rozum ve smyslu, jaký používají objektivisté (vytváření pojmů) vůbec není výsadní vlastností člověka a že zvířata kategorizují také. Rozum tedy asi není "podstatným znakem" člověka. Tím, čím se lišíme od ostatních zvířat nejvíc, je patrně rozsah používání symbolů ke kulturnímu přenosu. Ale to už je spíš antropologická otázka.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*